Žemličková Pavla
1 decade ago
Tenounký sešítek vzpomínek na dětství. Psaný dětským jazykem i "rozumem". Moc pěkné. "Uslyšela jsem auto. Myslela jsem, že třeba přijela máma. Ale bylo to jiný auto. Taková béžová škodovka. Vystoupil z ní pán a že prej si přijel pro Nerinu. Babička mu jí přivedla a ona poslušně skočila do toho auta. Opřela se tlapama o zadní okýnko, vyplázla jazyk a koukala na mě. Babička mi najednou strčila do ruky oříškovou čokoládu. Pán nastartoval a auto se rozjelo. Stála jsem tam s tou čokoládou a koukala, jak Nerina běhá po autě a štěká. A chce ven. K nám. Ten pán byl ras a odvez si Nerinu, aby ji zabil. Abych od ní něco nechytla. Šla jsem s tou čokoládou ke stodole a zahrabala jsem ji tam, co děda pochoval Aryna. Od tý doby nemůžu oříškovou čokoládu ani vidět. Ale afroarašídy, ty mám ráda moc."