Petra Dudová
2 years ago
Nádherný příběh o dědovi a jeho vnukovi. Děda vzpomíná na svoji manželku, která zemřela jednoho prosincového dne. Objevuje se zde i postava otce. Děda je starý a pozvolna ztrácí paměť. Vnuk i děda milují matematiku a vesmír. Krásné
Rejchrtová Hana
6 years ago
Úžasná novela věnovaná těm, kteří si pamatují někoho, kdo zapomínal. Pouhých 70 stran plných lásky, emocí a empatie, tak jak to umí napsat jen pan Backman.
"Je to příběh o tom, jak se člověku vytrácejí vzpomínky. A jaké to je, když mozek odejde z tohoto světa dřív, než tělo."
Děda se opře čelem o vnuka a řekne: "Noahnoahu, slib mi jednu věc, jednu poslední věc: až to své rozloučení vypiluješ k dokonalosti, tak mě prostě nech být, odejdi a neohlížej se. Žij svůj život. Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu pořád ještě je."
Chlapec dlouho, dlouho, dlouho přemýšlí a pak prohlásí: "Na tom tvém nemocném mozku je fajn, že časem skvěle dokážeš udržet tajemství. To je u dědy dost důležité."
Děda kývne.
"To je pravda, to je pravda.......cože jsi to říkal?"
Oba se pousmějí.
Nádherná novela.